7 tipů, jak vybírat hračky k Vánocům

Vybrat vhodnou hračku pro naše nejmenší může být někdy oříšek. O naši pozornost se perou nejnovější hračky z katalogů, postavičky z oblíbených seriálů, věci, které dítko vidělo u svého kamaráda, a nemohou mu chybět. Bohužel ale pod nánosy velkého množství ne vždy vhodných předmětů se naše dítě ztrácí. Hodně stimulů někdy způsobí, že se dítko nedokáže soustředit pořádně ani na jednu z věcí, skáče od jedné k druhé, nic si neužije a po pár minutách se zase nudí, protože se do ničeho nedokázalo pořádně „ponořit“.

Co ale s tím teď, před Vánoci? Jak vše zrežírovat, aby dítko nedostalo k Vánocům od každého z příbuzných hory plastových zbytečností, které budou akorát doma zabírat místo?

Až budete vybírat dárky k vánocům, podívejte se na ně přes filtr těchto 7 aspektů, které by měla hračka splňovat. A když byste chtěli uřídit i množství a to, co dostanou děti od babiček a dědečků, zkuste zavést pravidlo, že dítě dostane od každého prarodiče jen jeden dárek a dejte jim třeba i nějaké tipy na to, co vybírat. 

1. Přírodní materiály

V prvních letech života je velmi důležité, aby dítko přicházelo do styku s přírodními materiály, díky kterým se učí o okolním světě. Dřevo, vlna, bavlna, ale i keramika, sklo (např. nádobí). Kvalita materiálu často přímo vybízí k tomu, aby se s pomůckou zacházelo jemně, opatrně, s úctou a zodpovědností. Kromě své krásy a estetičnosti jsou tyto materiály také šetrnější k životnímu prostředí a je u nich menší riziko používání barev a toxinů, které nepatří do rukou (a úst) našich dětí.

2. Věci, které jsou reálné v našem světě

Reálností hraček myslím to, že je lepší kupovat pěkného hnědého psa, než růžového. Nebo se vyhnout sadě ovoce a zeleniny, ve které se jablka na naše dítě usmívají! Někteří možná namítnou, že když se budeme vyhýbat těmto fantazijním hračkám, nebudeme rozvíjet kreativitu dětí. Opak ale bývá pravdou. Ve chvíli, kdy se dítě spojí s opravdovým světem, pochopí, jak věci fungují, dostane základ, na kterém může stavět a ze kterého mohou vycházet jeho vlastní fantazie. Ty pak vychází z jeho vlastních představ a myšlenek a nejsou jen naservírovanými výtvory dospělých.

3. Smysluplnost

Množství hraček, které se k našim dětem dostávají, je tak velké, že opravdu vidím nutnost se při každé koupi, nebo dárku, ptát sama sebe po jejich smysluplnosti. Zamyslet se nad tím, zda pomůže mému dítěti se rozvíjet. Zda se díky ní něco naučí. Nebo zda bude podporovat ty vlastnosti, které chci u dítěte rozvíjet. Např. osobně vidím větší smysl v dřevěné vláčkodráze nebo legu, které určitě podporuje synovu trpělivost, fantazii (při stavění), kreativitu, logické myšlení, než např. v transformátorech.

4. Jednoduchost

Většina Montessori pomůcek má jeden, jasný, jednoduchý účel. Věřím, že i s běžnými hračkami by to tak mělo být. Velké množství barev, zvuků, činností a vjemů v jedné hračce může dítě rozptylovat, může narušovat jejich schopnost soustředění. K podnícení hudebního cítění jsou tu hudební nástroje, k trénování motoriky, např. zatloukání, jsou zatloukačky a k učení písmen a číslic další pomůcky.    Pokud máme všechno v jednom, např. v plastovém stolečku, kde se kladívkem zatloukají hlavičky, které zpívají po každém zásahu, a navíc abecedu nebo čísla. Pro mě je to prostě moc a myslím, že pro dítě také. Věřím, že v jednoduchosti je krása a síla!

5. Hračky, které odpovídají věku

Vypadá to, že je to úplně jasná věc. Ale bohužel někdy i věkové doporučení od výrobců často nekoresponduje. Je velmi důležité, abychom si vždy představili účel hračky, to, jak dítko bude hračku používat a zda to zvládne. Jednoduché věci dítko vyzkouší jednou a odloží. Složité vyzkouší, zfrustruje se a už se k tomu nebude chtít vrátit. Navíc mu zůstane pocit, že je neschopné. V Montessori třídách jsou pomůcky a aktivity řazené od jednoduchých po komplexní, od konkrétních k abstraktním. Vždy stavíme na něčem, co už dítě zná a umí, abychom mu pomohli jít dál, naučit se další krok. K čemu jsou dětem, které ještě neumí pořádně mluvit, puzzle s písmeny a číslicemi?

6. Pomůcky, kde dítko samo pozná, že udělalo chybu

Některé hračky nemají správný, nebo špatný způsob, jak je poskládat, nebo jak si s nimi hrát. Ale některé vyžadují přesný postup, nebo mají nějaká pravidla, kterých je třeba se držet, aby splnily svůj účel. Je důležité, aby byly tyto hračky dělané tak, že dítě samo zvládne poznat, že udělalo chybu. Není úplně ideální, když nad dítětem stojí rodič a říká mu: „Tam to přeci nepatří, takhle ti to nepůjde, takhle se to nedělá. Půjč mi to, udělám to.“ Dítě potřebuje, aby během své práce chápalo, že je potřeba udělat něco jinak, aby si to vyzkoušelo a přišlo na to samo. Ne aby mu zůstal jen prázdný pocit: „Jsem nešikovný, zase jsem to udělal špatně a musela to za mě udělat máma. Sám to nikdy nezvládnu.“

7. Bude to moje dítě bavit? – Dítě nám ukazuje samo, co potřebuje.

Základní pravidlo vycházející od Marie Montessori – následujte své dítě. Stačí bedlivě pozorovat a dítě nám samo ukazuje, co je pro něj zrovna důležité a aktuální. Nepotřebujeme drahé hračky. Otevírá všechny krabičky, které kde najde? Připravte mu na tácek různé krabičky s různými uzávěry a typy zavírání. U večeře místo jídla přelévá vodu z jedné nádoby do druhé? Nenadávejte mu a spíš mu po večeři připravte různé nádoby, ve kterých může přelévat a užívat si činnost, při které trénuje svou motoriku, schopnost se soustředit a logicky uvažovat. Nebo ještě ideálněji, nechte ho, ať s vámi vaří, kde si přelévání užije naplno a navíc zakusí také pěknému pocitu užitečnosti!

Tento článek napsala paní Lucie Tamášová, majitelka obchodu se smysluplnými hračkami www.montessorihracky.cz