Kojení a pláč miminek

Kojení – pro miminko to nejlepší a nejpřirozenější

kojeni

Kojení – pro miminko to nejlepší a nejpřirozenější. Některé maminky na kojení “ujíždí“, ale jsou i maminky, kterým kojení nevyhovuje, uvádí je do stresu či úzkosti, nebo by kojily rády, ale nejde jim to. V takovém případě je nutné se s tím psychicky vypořádat s něčí pomocí – zavolat si poradkyni a o kojení se dále pokoušet, nebo přejít na krmení z lahve. Do mateřského mléka se totiž přenáší stres i negativní pocity, které maminka má, a dítě to samozřejmě cítí a je pak neklidné. Nemůžeme nikoho za “nekojení“ odsuzovat, každý má své důvody a potřeby, do kterých ostatní nevidí.

Ale zpátky k tomu, jak tedy kojení ovlivňuje dítě. Mateřské mléko obsahuje komplexní kombinaci lehce stravitelných živin, posiluje imunitu, chrání před infekcemi, příznivě ovlivňuje rozvoj centrální nervové soustavy, má vždy tu správnou teplotu a automaticky se přizpůsobuje potřebám dítěte. Dítě u prsu je spokojenější díky doteku maminky – cítí ji na blízku, cítí její vůni a vnímá tlukot jejího srdce, který tak důvěrně zná ještě z bříška v těhotenství. Skrze kojení získává první zkušenosti se světem a vytváří si na něj názor. Cítí se bezpečně, pokud je krmeno “na požádání“ a dostatečně, kdykoliv má hlad. V opačném případě si vytváří pocit nedůvěry a nebezpečí, je frustrované, věčně nespokojené a to může mít určitý dopad na jeho emoční vývoj.

Pláč jako prostředek komunikace

 

crying-600Další neodmyslitelnou součástí kontaktního rodičovství je důvěra v pláč dítěte. Dítě pláče proto, že něco potřebuje. Má hlad, žízeň, je ospalé, potřebuje přebalit, chce být u své maminky či tatínka nebo prostě jen chce uvolnit své emoce. Malé dítě pláče více, starší většinou méně. Jak píše Annete Kast-Zahn a Dr. Hartmut Morgenroth ve své knize – Každé dítě může dobře spát: „Čím je dítě starší, tím více věcí může dělat a už nepotřebuje tolik plakat.“ Nepláče, proto aby s vámi manipulovalo nebo aby si “procvičilo plíce“. Při pláči se snižuje okysličení krve a roste hladina stresových hormonů (kortizolu). Ráda bych zmínila Estivillovu či Feberovu metodu – nechávání dítěte se vyplakat. K uvolňování kortizolu dochází ještě dlouho po té, co dítě pláč vzdá. Způsobuje chemické reakce v mozku a v dospělosti mohou mít velký vliv na psychické, sociální, emocionální i fyzické problémy. Tyto děti mohou hůře zvládat stres, mohou mít poruchy chování, může se jim zhoršovat zdraví a dokonce i inteligence. Představte si, že jste miminko, které se ještě nepohybuje, celý váš svět je jen maminka a její přítomnost. Ležíte v místnosti, kde je tma, a cítíte se nespokojeni. Chcete tu osobu, co vás tak miluje, chcete cítit vůni a hebkost její kůže, chcete být opět v její náručí, slyšet tlukot jejího srdce a spokojeně usnout. Začnete křičet, protože jediný způsob, jakým ji můžete přivolat, je pláč. Pláčete minutu, dvě, tři a ona nepřichází. Začínáte panikařit a pláčete, dokud vás to nevysílí. Nakonec usínáte vyčerpáním, otřeseni a frustrování, že jste na celém světě sami. Musíme si uvědomit, že miminko vnímá čas jinak, i deset minut mu přijde jako věčnost, protože dítě žije teď a tady, v přítomnosti. Nezná budoucnost a nedochází mu, že maminka později přijde. Prostě teď tu není a je nešťastné a hlavně osamocené. Dítě se naučí důvěřovat rodičům a své schopnosti komunikovat tak, že na jeho potřeby, které vyjadřuje pláčem, adekvátně a citlivě reagujeme. A to přece všichni chceme. Spokojené a zdravé děti.

Na rozvoj emoční inteligence působí mnoho faktorů, které ale rozebírat dnes nebudeme, jelikož se jedná o výchovu již starších dětí. Patří mezi ně např. způsob trestů a odměn, způsob mluvení s dětmi, naslouchání, apod. Pokud by vás téma zajímalo více, můžete navštívit seminář o rozvoji emoční inteligence u dětí, nebo přečíst knihy k danému tématu. Konkrétně doporučuji knihu od Lawrence E. Shapiro – Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, dále knihu od Adele Faber a Elaine Mazlish – Jak mluvit, aby nás děti poslouchali – jak naslouchat, aby nám děti důvěřovali a naposledy knihu od Michaely Tilton, Jitky Ševčíkové a Ivany Procházkové – Výchova s láskou a rozumem.

Napsala: Štěpánka Vernerová, lektorka BabySigns a GoKids

Komentáře