Naše cesta ke znakování

Kaja s BeeBo

Mirka, maminka Karolínky:

Ke znakování jsem se dostala náhodou prostřednictvím internetu. Zaujalo mě, že je možné se s dítětem domluvit dříve než je schopné formulovat slova a hned jsem věděla, že je to cesta, kterou chci jít. Navíc proto, že Kája se k mluvení nikdy extra neměla. Se znakováním jsme s Kájou začali s pomocí publikace od Grady, ale vzhledem k tomu, že pro ni vše bylo zajímavější než znakující maminka, rozhodla jsem se pro návštěvu kurzů Baby Signs v Brně u paní Mgr. Ivany Procházkové. Původně jsem chtěla kurz v češtině, ale protože se zrovna neotevíral, začaly jsme s dcerkou chodit na kurz v angličtině. Zpětně musím říct, že to byla dobrá volba, neboť na každé téma bylo více času a Kája si znaky lépe upevnila. Navíc jsme dostaly DVD s tématy a CD s písničkami. Přestože už do kurzu nechodíme, Kája moc ráda poslouchá písničky a dívá se na medvídka BeeBo z DVD.

Kurz všeobecně hodnotím velice kladně, protože to co se Kája nechtěla učit ode mě, v cizím prostředí a zejména s pomocí lektorky a Beeba šlo perfektně. V roce a půl používala asi 50 znaků. Z toho většinu z kurzu. Některé znaky si vymyslela sama, nebo si upravila, ty, které jsme se učily tak, aby jí lépe vyhovovaly. Káji budou brzy 2 roky, většinu znaků už vyměnila většinou za česká slova (knihu a strom vyslovuje v angličtině). Znaky používá pouze u slov, která ještě neumí říct nebo pokud mi něco říká a já nerozumím,doplní slovo znakem s výrazem „ježiši, mami, TOTO přece“. Kájiny prarodiče se na znakování dívali skepticky do doby, než jim u jídla začala znakovat JEŠTĚ. Od té doby se mě pořád ptají co znamená ten který znak a s Kájou aktivně komunikovali dřív než začala mluvit. Zajimavé bylo, že většina znaků nebyla pro zajištění nějaké potřeby, ale spíše zvířata a věci kolem nás. Pro mě jako matku bylo neocenitelné vidět radost v jejích očích, že rozumím, co mi na ulici ukazuje a co mi chce sdělit.

Komentáře