Je rodič jen doprovod a taxikář, nebo se kurzy pro děti do 3 let konají v přítomnosti rodičů z jiného důvodu? Pokud už jste se nad tím také zamýšleli, tak tady je náš názor na věc.

1. Buďte bezpečnou náručí vašemu dítěti

Do velké míry záleží na typu kurzu, ale všechny kurzy mají jedno společné – rodič je na kurzu proto, aby dodával dítěti potřebnou láskyplnou jistotu, že je dítě v bezpečí. Když bude rodič v pohodě, dopřeje dítěti pozornost a pomazlení, kdykoliv to dítě potřebuje a vlídně bude jeho pozornost směrovat k aktivitám v kurzu – svou hlavní roli tak splní. Zdá se to jako jednoduché pravidlo, avšak spousta rodičů se z obav ze studu někdy na veřejnosti, tedy i na kurzu, kde jsou ostatní účastníci, chová jinak než v soukromí. Za vlídnou náruč se však nikdy stydět nemusíte. Mějme ji otevřenou kdykoliv to naše dítě potřebuje.

2. Buďte přítomni a nechte se vést

Pokud je v některých kurzech potřeba aktivnější spolupráce rodiče, je úlohou lektora, aby rodiče v této úloze vedl. Kurzy pro rodiče a děti mají totiž další společný faktor a tím je vzdělání nejen dítěte, ale i rodiče. Je důležité si uvědomit, že na kurz jdete s přáním trávení společného volného času pod vedením odborníka v určité oblasti. Tedy pokud se chci naučit znakovat, nejlepším prvotním tréninkem pro mě bude aktivní znakování na své i ostatní děti přímo na kurzu. Milí rodiče, zbavte se ostychu. Všichni jste na kurzu za stejným účelem a je nejen na lektorovi, ale i na vás, kolik znalostí a dovedností si spolu se svým děťátkem odnesete. Jelikož děti se učí nápodobou, těžko mu dáme dobrý vzor, pokud si na kurzu začneme povídat se sousedem, když zrovna lektor něco vysvětluje. Navíc tím rušíme nejen lektora, ale i ostatní účastníky.

3. Zdržte se snahy „pomáhat“ dítěti

A co nedělat? Asi nejdůležitější je nesnažit se dítě nějak nutit do aktivnější účasti v kurzu. Je dobré si uvědomit, že dítě vnímá vše, co se kolem něj děje, i když se aktivně nezapojuje a je potřeba dát dítěti čas a prostor, aby si mohlo kurz užívat po svém. Pokud dítě nutíme do aktivit, kterých se zatím nechce účastnit, způsobíme přesný opak našeho záměru. Dítě se rozruší a přestane vnímat, co se děje v kurzu a bude řešit svou emočně vypjatou situaci. Dejte dítěti čas zvyknout si na nové prostředí i rytmus kurzu a svobodu poznávat a objevovat svým způsobem. Další aktivita, která dítěti neprospívá je snaha rodiče dítěti „pomoci“ to udělat správně. Ať je to stavění věže z kostek, malování prstíky nebo znakování, snaha rodiče dítě opravovat a učit ho to udělat „správně“ vede spíše k demotivaci dítěte. Dítě má přirozeně snahu dělat věci správně, a tak když je neudělá přesně podle vzoru, jde jen o to, že zatím nevyzrálo k tomu, aby to zvládlo. Stačí jen láskyplně ocenit snahu a být nadále vzorem, jak to správně vypadá a hned jak dítě vyzraje, aby aktivitu zvládlo, udělá ji „správně“. Když se rodič naučí pozorovat dítě a ubrání se nutkání zasahovat do jeho přirozeného rozvoje, zjistí, že tím dítěti odstraní mnoho překážek z jeho cesty poznávání.