Jak vychovat optimistické dítě

Bc. Romana Sedláčková

Optimistické dítě poznáte na první pohled. Je veselé, nadšené, zapálené pro hru, již v předškolním věku vzrušeně vypráví o svých zážitcích, líčí svoje úspěchy i představy o budoucnosti, kterou vidí jen v pozitivních barvách. Je radost pobývat v přítomnosti optimistických dětí, jejich zápal a nadšení jsou nakažlivé.
Podle amerického psychologa a propagátora pozitivní psychologie Martina Seligmana je optimismus mnohem více než jen okouzlující osobnostní rys. Ve skutečnosti to může být druh psychické imunity proti spoustě životních problémů. Mnohé studie ukázaly, že optimisté trpí méně depresemi, jsou úspěšnější ve škole i v zaměstnání, jsou i fyzicky zdravější než pesimisté, lépe navazují přátelství, bývají spokojenější v partnerských vztazích. A co je nejdůležitější, i když se dítě nenarodí s optimistickou dispozicí, je optimismus emoční dovednost, kterou je možné naučit.

„Optimismus a pesimismus jsou osobní charakteristiky, které se projeví v postoji řídícím v daném okamžiku naše jednání na základě subjektivního vnímaní. Optimistický člověk vidí více toho, co pokládá za dobré. Optimistický pohled na svět je energizující, povzbuzuje veselost a aktivitu. Nadšení plynoucí z optimismu vede k pohybu a pokroku, který v mocném kruhu vyvolává opakovaně více optimismu. Základy tohoto vidění jsou položeny již v prvních měsících našeho života, dle kvality obklopující přítomnosti, kterou nám mají poskytovat naši rodiče, znalí a připravení na tuto svou úlohu. Avšak skutečně byli ? “ Tuto otázku si klade americký psycholog Benoit Rancourt ve své knize Zbavit se minulosti s podtitulem Jak léčit dávná emoční zranění. Pro nás z toho vyplývá, jak velmi důležitá je úloha rodiče pro dítě již v prvních měsících života na formování emoční inteligence dítěte, jeho emočních dovedností, jeho pozitivního pohledu na svět. A také, že lze právě v tomto ranném období mnoho zkazit a zkomplikovat dítěti životní cestu, když dopustíme, aby se z něj stal pesimista.

Nebezpečí pesimismu spočívá v tom, že může jít o symptom toho, co Seligman pokládá za jedno z největších ohrožení zdraví našich dětí v dnešní době, o epidemii deprese. Ač se to zdá neuvěřitelné, depresí mohou trpět již několikaměsíční miminka, batolata i předškoláci. Většinou se u nich rozvine jako reakce na prožité trauma, např. při těžkém rozvodu rodičů, kdy ztrácí zázemí a pocit jistoty, nebo vyrůstá v prostředí plném negativních emocí.
„Schopnost vypořádat se s depresí je pouze jednou z kladných stránek, které získáte, budete-li své dítě učit, aby bylo optimističtější“ píše Lawrence E. Shapiro ve své skvěle napsané knize Emoční inteligence dítěte a její rozvoj.

Jak tedy naučit své dítě optimismus ? Na co se ve výchově zaměřit ? Jaké metody používat ?
Odpovědi na tyto otázky najdeme až poté, co začneme rozlišovat mezi pesimistickým a optimistickým myšlením. Podle Martina Seligmana je optimista přesvědčen, že pozitivní šťastné události způsobují příčiny trvalé (budou se stále opakovat) a vše prostupující (budou se objevovat v různých situacích). Optimista také na sebe bere odpovědnost za to, že se postará, aby věci dopadly dobře. Pokud se stane něco špatného, chápe to jako dočasné, spojuje to pouze s tou konkrétní situací a dokáže reálně posoudit, nakolik tu špatnou událost sám způsobil. Pesimista uvažuje v opačných pojmech: dobré události jsou dočasné, špatné události jsou trvalé. Dobré události jsou výsledkem štěstí nebo náhody, spíše se dají předpokládat špatné události. Pesimista také chybuje při hledání viníka. Bude mít sklon obviňovat za všechno špatné, co se stane, buď sebe sama nebo všechny ostatní. „ Pesimista může mít sklony ve všem vidět katastrofu. Zatím co v nějaké krajní situaci je vhodné být připraven na nejhorší scénář, není to vhodné v každodenním životě „ píše Seligman.
Vaše děti si budou brát vzor z vašeho chování. Pokud jste sami pesimisté, vaše děti mohou také tak uvažovat. Pokud chcete, aby čerpaly užitek z optimistického myšlení, musíte změnit svůj vlastní způsob uvažování. Což není snadné, ale je to možné, když si uvědomíte, že pesimistické myšlení je zvyk, a budete s ním tak zacházet.
Pro začátek stačí zastavit se, zamyslet se a na jakémkoliv problému, či vzniklé situaci hledat pozitivní prvky. Jistě vám vyvstanou i ty negativní, ale je potřeba donutit se, aby ta pozitivní hodnocení převažovala, aby pozitivních poznámek bylo mnohem více než pesimistických. Změna myšlení se skutečně možná, protože optimismus není jen pozitivní myšlení, je to návyk na pozitivní myšlení, tedy tendence dívat se na všechno z té lepší stránky a očekávat ten nejpříznivější výsledek.
Pak se zamyslete nad svým chování k vašemu dítěti. Uvažujte o tom, jak své děti kritizujete. Kritika je pro dítě důležitá pro uvědomění si chyby, nebo chybného chování, ovšem musí být přednesena vyváženě a optimistickým stylem. Tedy kritizujeme dítě za konkrétní událost a časově omezený problém. Objasníme dítěti přesně, co se stalo, příčinu problému i jeho důsledek a uzavřeme problém splněním konkrétního nápravného úkolu.
V neposlední řadě povzbuzujte své děti při hrách, pozitivně je motivujte, že se jim např. stavění věže jistě podaří, když ne teď, tak po několika pokusech nebo za pár dní. Určitě s nimi nemluvíme o tom, že zatím nejsou schopni věž postavit.
Radujte se ze všech společných chvil strávených v pozitivní atmosféře.

Výhody optimismu pro vaše děti

– jsou úspěšnější ve škole než jejich vrstevníci
– jsou schopné vypořádat se s depresí
– jsou psychicky odolnější proti spoustě životních problémů
– jsou i fyzicky zdravější, jak prokazují četné výzkumy
– jsou sebevědomější, věří si
– jsou oblíbené v kolektivu
– snadněji vytváří přátelské i partnerské vztahy

Jak tedy můžeme vychovat optimistické dítě

– je důležité vědět, že optimismus je emoční dovednost, kterou lze naučit
– děti napodobují naše chování, je potřeba být jim vzorem (tedy být optimistou), protože dítě, které vyrůstá v optimistickém prostředí má velkou šanci stát se také optimistou
– kritizujte své děti přiměřeně, neobviňujte je přehnaně (aby jste u nich nevytvářeli velké pocity viny a studu), ale ani kritické hodnocení nevynechávejte (aby si zachovaly pocit zodpovědnosti),
– používejte optimistický způsob vysvětlování problémů, vysvětlujte realistickými a konkrétními pojmy, protože optimismus pramení z realistického myšlení (ne ze sebeklamu)
– optimismus budujeme u dětí také tím, že využíváme příležitostí, kdy dítě může řešit a vyřešit věku dítěte přiměřené úkoly
– podporujte jeho veselost, aktivitu, nadšení, rodící se smysl pro humor
– vytvořte mu prostředí, kde se bude cítit volně, nebude se bát vyjádřit, bude cítit vaší podporu a lásku