Proč malé děti všechno stokrát opakují a jak jim to pomůže ke štěstí?

Hraje si vaše dítě stále dokola s jednou hračkou? Chce po vás stále číst tu stejnou knížku? Dělá stále dokola jednu činnost? Nebojte, není s ním nic v nepořádku. Právě naopak, vaše dítě instinktivně ví to, co neurovědci potvrzují a staré přísloví nám říká…

Opakování je matka moudrosti.

Co to vlastně znamená?

Dítě se učí něco nového. Když se člověk setká s něčím novým, tak se mezi sebou začnou v mozku propojovat neurony, které doposud propojené nebyly. Vznikne mezi nimi vazba, které se říká synapse a po ní proběhne nová informace. Synapse jsou ale zpočátku velmi tenké s snadno se rozpojí. Takže když si něco zkusíme jen jednou, nebo se o něčem novém dozvíme a víc už se k tomu nevrátíme, zapomeneme to. A to dítě instinktivně ví, a proto věci opakuje.

Základy tvoření mozku

K tomu, aby se synapse upevnila je potřeba, aby po ní informace probíhala opakovaně. Je to jako když máte louku, po které někdo jednou projde. V trávě se vytvoří sotva znatelná cestička a když už po ní nikdo další nejde, tak zmizí. Pokud ale se po ní bude chodit častěji, vytvoří se pěšinka. Když provoz na pěšině zesílí, utvoří se cesta, pak třeba silnice. Čím větší je cesta, tím rychleji se po ní dá jezdit. A přesně tak to funguje v mozku. Při opětovném procházení informace po nové synapsi se začíná obalovat myelinovou vrstou, která jednak upevní synapsi, takže se tak snadno nerozpojí a také pomůže tomu, že informace po ní může probíhat rychleji. Takže čím, víc něco trénujeme, tím lepší a rychlejší v tom jsme.

Proč je tohle důležité pro rodiče?

Zjednodušeně řečeno, aby dítěti nestáli v cestě jeho rozvoje. Pokud totiž nechápeme význam chování dítěte, tak můžeme třeba nabýt dojmu, že pro dítě bude lepší, když mu vnutíme jinou činnost nebo jinou knížku, aby se také naučilo něco dalšího. Byla by to ale chyba a to hned ze dvou důvodů:

1. Když dítě nedostane prostor naučit se to, co ho právě zajímá, projde obdobím, kdy je to pro něj zábavné a snadné se to naučit bez toho, aby si dovednost osvojilo, což je škoda, protože později to bude pro něj náročnější a hlavně ho to nebude tak moc bavit.
2. Vytváříme v dítěte pocit, že to, co instinktivně dělá a co ho baví není správné. Bereme mu tak motivaci se do něčeho opravdu zabrat a to mu pak v budoucnosti může chybět. Určitě znáte lidi, které nic nebaví, nemají žádné skutečné koníčky, ani nic, co by je nadchlo a vytvářelo v nich dlouhodobě radost a pocit uspokojení.

Opakování vede dítě ke stěstí

Takže si to shrneme … taková na první pohled banální věc, že dítě na stejnou stoličku leze stokrát, nebo přelévá vodu z jedné sklenky do druhé do nekonečna nebo se hrabe klacíkem v hlíně celou věčnost, to vše je důležitá činnost z pohledu vytváření dovedností a zdravých emočních rovnic, které jsou základem spokojeného života. Dítě, které vyroste v dospělého, který má rozvinuté všechny dovednosti, které si rozvinout chtěl a ví, že se může spolehnout na své instinkty a dělat to, co ho baví, protože právě to, je pro něj osobně to nejdůležitější, je člověk, který bude spokojený sám se sebou a jen takový člověk je schopen pomáhat i svému okolí. A člověk, který je vnitřně spokojený a cítí sounáležitost se svým prostředím, je šťastný člověk. Je to štěstí, které neměříme počtem získaných akademických titulů nebo vydělaných milionů. Je to štěstí, které je uvnitř a takový člověk nemá potřebu ho dávat ostatním na odiv.

Rodič, který tohle chápe, nechá své dítě rozvíjet se přirozeně, tedy v souladu s jeho vnitřním nastavením.

Poznámka pro skeptiky: Nepochybuji o tom, že se najdou rodiče, kteří s tímhle nebudou souhlasit. Pokud váš nesouhlas ale pramení z toho, že myslíte na činnosti dítěte, které jsou nežádoucí proto, že nějakým způsobem ohrožují zdraví dítěte nebo rovnováhu v jeho okolí, tak tyhle činnosti samozřejmě na mysli nemám. To je otázka nastavování smysluplných hranic a o tom se zmiňuji například v článku o hranicích a také mnohem podrobněji v online kurzu pro rodiče Montessori inspirace.

Napsala: Michaela Tilton