Nošení dětí a společné spaní – kontaktní rodičovství s láskou i rozumem

Další úžasná aktivita, kterou kontaktní výchovu podpoříte, je nošení dětí v šátku či ergonomickém nosítku a další fyzický kontakt s miminkem – zdůrazňuji “ergonomickém“, protože se stále prodávají tzv. “visítka“, která nejsou vhodná na nošení, a dětem i vaším zádům spíše ubližují, než aby byly k užitku. Stále je mnoho lidí, kteří tvrdí, že nošením se dítě rozmazlí, že by se neměli děti moc chovat, aby si náhodou nezvykli. Nadbytek lásky je podle nich také špatně a nechat děti ležet v kočárku je prý to nejsprávnější.

Nošení je blízkost, teplo a láska

Naštěstí nemají tyto názory žádnou oporu v přirozeném chování člověka a výzkumy psychologů, neurologů a antropologů ukazují opak. Nošení naplňuje potřebu fyzického kontaktu rodiče i miminka a podporují jeho zdravý psychický a sociální vývoj – podporuje tak jeho budoucí nezávislost. Tím samozřejmě nechci říci, že pouze nošení je správně. Je důležité především to, aby to opět vyhovovalo vám i dítěti. Znám ženy, které pouze nosí a jsou spokojené. Stejně tak znám ženy, které nenosí a vyhovuje jim to a dokonce jsou i ženy, které nošení a jízdu v kočárku střídají. Znáte to, když si potřebujete zajít na větší nákup a to zrovna s šátkem úplně jednoduché není. V tomto případě není nad praktický košík pod kočárkem. Na druhou stranu třeba jízda v městské hromadné dopravě je pohodlnější v šátku. Každopádně je ale důležité si uvědomit, že nošení je vlastně takové pokračování vztahu, který začal mezi maminkou a dítětem ještě před narozením. Po porodu, který je pro dítě šokem a vstupem do úplně nového, cizího světa potřebuje hlavně blízkost maminky. Nošené dítě totiž pociťuje potřebnou blízkost a bezpečí.

Jean Liedloffová ve své knize Koncept kontinua píše: „Od našeho kontinua jsme byli odtrženi už při porodu. A potom jsme v postýlkách a kočárcích, daleko od proudu života, čekali na správné zážitky. Tyto nenaplněné části naší osobnosti zůstávají na dětské úrovni a nemohou kladně přispět k našim životům v pozdějším dětství a v dospělosti.“ A já se ptám: To jsme na tom jako lidstvo tak špatně, že se odmítáme s naším dítětem mazlit, nosit jej a uklidňovat? Jen aby se náhodou nerozmazlilo? Dítě se horoucně klepe a těší se na fyzický kontakt s maminkou a ta ho odmítá. Proč? Potřeba zážitků v náručí trvá a čeká na naplnění, bez ohledu na náš vývoj rozumový a tělesný. V budoucnosti se tyto nenaplněné potřeby mohou projevit jako sebe-nenávist a pochybnost o sobě samém.

A co na nošení dětí říkají odborníci přes ortopedii?

Stačí jednoduché porovnání. Všichni lidé, kteří mají dnes a denně problémy se zády, leželi s velkou pravděpodobností na rovném povrchu v kočárcích, kdežto všechny Afričanky, které nosí a problémy nemají, byli také svými matkami nošené. Dětští lékaři a ortopedové doporučují nosit dítě v šátku nebo nosítku z několika dalších důvodů, např.:

  • Při nošení dítě vidí více věcí a tak svému mozku dává spoustu podnětů ke svému vývoji.
  • Nožičky dítěte, které sedí v šátku dospělému, jsou anatomicky přesně v pozici, která je optimální pro zdravý vývoj kyčlí.
  • Intenzivní tělesný a oční kontakt s matkou nebo s otcem zprostředkovává pocit bezpečí, jehož psychosociální působení má vysokou hodnotu.

Dopřejme tedy svému dítěti kontakt, který tak moc potřebuje.

Spaní dětí u rodičů

Další a zároveň poslední ožehavé téma, které souvisí s kontaktní výchovou, je společné spaní s dítětem či dětmi. Názory se opět různí. Někdo doporučuje s dítětem nespat v jedné posteli, aby si na to nezvyklo a nebylo rozmazlené, a někdo doporučuje s dětmi v posteli spát. Jak ale zjistíme, co je tedy správně? Žádné pravidlo na to neexistuje, opět je rozhodnutí na vás a vašich společných potřebách. Ráda bych vyzdvihla to, že společné spaní posiluje důvěru mezi dítětem a rodičem, tudíž se také upevňuje citová vazba. Při společném spaní totiž mohou rodiče rychleji reagovat na potřeby dítěte a dítě dobře ví, že jsou mu rodiče kdykoliv nablízku. Kromě toho, že se lépe vyspíte, když nemusíte k dítěti vstávat, se také snižuje riziko syndromu náhlého úmrtí kojence. Je tomu tak, protože při společném spaní se synchronizuje dech dítěte s tím matčiným – dítě “nezapomene“ dýchat. Samozřejmě také záleží na spoustě okolností. Pokud je jeden z rodičů, nebo oba, pod vlivem alkoholu, drog nebo návykových látek, hrozí riziko zalehnutí. Také je třeba zdůraznit to, že pokud nám jako rodičům nevyhovuje, že dítě spí společně s námi, není dobré to “lámat přes koleno“. Důležité je najít rovnováhu mezi tím, co nám vyhovuje a co vyhovuje dítěti. Mějme na paměti, že ne každé dítě může spát celou noc. Jak z hlediska nočního kojení, které je v noci prospěšné vzhledem k udržení laktace, tak i z hlediska toho, že se dítě ujišťuje o tom, zda má maminku nebo rodiče na blízku.

Závěrem bych ještě ráda upozornila, že pokud se rozhodnete pro kontaktní výchovu, stůjte si za tím. Nelekejte se, protože vaše dítě bude okolím nejspíše pozorováno a lidé, kteří s kontaktním rodičovstvím nesouhlasí nebo o něm nemají dobré mínění, budou hledat každou chybu v chování vašeho dítěte. Každé dítě někdy zlobí a každé dítě někdy pláče, protože chce být u maminky. Důležité je to, jak citlivě na to budeme reagovat. Nenechte se tím zneklidnit nebo rozhodit a užívejte si krásného nenahraditelného kontaktu s miminkem a to vám zajistí pevnou citovou vazbu.

Napsala: Štěpánka Vernerová, lektorka BabySigns a GoKids

Související odkazy:

4 vlastnosti zdravého nosítka pro dítě i maminku a zásady správného nošení

Brána k dětem – Ergonomické nošení dětí

Více o emoční stránce nošení se dozvíte v seminářích pro rodiče o rozvoji emoční inteligence od narození do 3 let. 

Komentáře

Přidat komentář