Pozitivní výchova a myšlení

Autor: Mgr. Eliška Kaplanová

K tématu mne přivedla především má osobní zkušenost s péčí o malé děti. Téměř po celou dobu svých studií jsem hlídala děti a měla možnost vypozorovat reakce své, dětí i rodičů v různých situacích. Nejvíce mne zaujalo, jak moc se mé reakce na „zlobení“ lišily podle mé vlastní aktuální nálady. V okamžiku, kdy jsem já sama byla šťastná a spokojená, mne nerozházelo vůbec nic a děti ani vlastně nezlobily. Ale v době např. zkoušek, kdy mé myšlenky patřily spíše nedopsané seminární práci než dětem, mne rozladila každá maličkost a děti byly „jako naschvál“ mnohem neklidnější. Nemohu samozřejmě říct, že vím jaké to je být rodič. Ale právě jako chůva jsem měla možnost zakusit jakousi směsici. Chápu, jak bezmocně se rodiče mohou cítit a zároveň mám dostatečně velký odstup. A proto je tu tento pokus sdělit rodičům, jak důležití jsou oni. Nejen děti, ale především rodiče si zaslouží péči, lásku, porozumění a podporu. Minimálně svou vlastní. Je mnohem snazší jednat s dětmi, když jste v pohodě a myslíte pozitivně.
Vím, že o pozitivním myšlení bylo napsáno mnoho. Využívá se v profesním životě, velké firmy platí svým zaměstnancům kurzy a nesčetné alternativní směry ho vyzdvihují. Já jsem původně chtěla napsat něco jen pro rodiče, kteří jsou okamžitě po narození děťátka tak trochu mimo zorný úhel. Ale pak mne napadlo, že můžu dát rodičům ten nejlepší důvod pro péči o sebe sama – prospěje to i jejich dětem. Nejsou nutné výčitky svědomí, že snad své dítě o něco okrádáte, když si dopřejete chvilku času pro sebe či partnera. Začněme tím, co je optimismus.
Optimismus je tendence dívat se na vše z té lepší stránky. Jednoduché. Mám raději definici dle které je optimismus návyk na pozitivní myšlení. Krásně z ní vyplývá, že optimismus a pozitivní myšlení je možno se naučit. A může – li své myšlení změnit dospělý člověk, o kolik je jednodušší naučit takovému myšlení dítě.

Pozitivní výchova
Nejprve je třeba odpovědět si na otázku proč. Proč učit děti pozitivnímu myšlení, když svět je drsné místo, kde přežijí jen ti nejsilnější? Nebylo by lepší, aby dítě poznalo, že svět bývá „zlej“? Naopak. Současné studie ukazují, že pozitivní myšlení vede k nižšímu výskytu depresí u dětí, optimistické děti bývají úspěšnější ve škole a dokonce fyzicky zdravější.  Optimista se lépe vypořádá s problémy, které život přinese, především proto, že je nechápe jako vše pohlcující katastrofu, ale jako dílčí problém, který má svou příčinu a také řešení.
Naštěstí knih o pozitivně motivující výchově bylo napsáno dost. Mohu všechny ujistit, že je to příjemné a srozumitelné čtení (vlastně až moc – já kvůli němu nejen zapomínám vystupovat z dopravních prostředků, ale někdy ani nenastoupím – prostě sedím 20 minut na zastávce a čtu). Vybrala jsem jen pár pravidel na ukázku:

• nekritizujte s přehnaným obviňováním („ Ty jseš naprosto nemožnej, úplně jako tvůj táta, ty mě vážně přivedeš do hrobu, tohle musíš dělat pokaždé, že jo a já to pak uklízím….“) – takové výroky možná na chvíli rodiči uleví, ale v dítěti zanechají nepřiměřený pocit viny. Nevyvolají pozitivní a smysluplnou reakci. Je lépe problém přesně pojmenovat a vyvodit jasné důsledky ( „Zlobím se, protože jsi neuklidil hračky, jak jsem řekla. Musíme je uklidit teď a nestihneme tvou pohádku. Nebylo by příště lepší uklidit hned?“)
• děti si na sebe vytvářejí názor podle toho, co jim o nich řeknou rodiče ( kolik lidí má v dospělosti problémy se sebevědomím jen kvůli neuváženým výrokům svých rodičů?), je lépe dávat jim dobrý základ do života a používat pozitivní formulace. Omezte negativní výroky na minimum („Drž se“ místo „Spadneš“), říkejte dětem, co dělat mají, místo toho, co dělat nemají. Pokud je za co, chvalte, chvalte, chvalte
• když už vaše dítě mluví, aktivně mu naslouchejte, dáte mu tím najevo, že za Vámi může kdykoli přijít
• negativní emoce dítěte nepotlačujte, je třeba, aby se je dítě naučilo ventilovat a využívat. Povzbuzujte dítě, aby svůj hněv, smutek či strach vtělilo do slov
• buďte asertivní, nedovolte dítěti, aby s Vámi manipulovalo
• nechte dítě, aby své problémy řešilo samo. Pokud je řešení problému mimo jeho možnosti, pomozte mu, ale vždy nechte část zodpovědnosti na něm. Naučíte ho tak nejen se s překážkami vypořádat, ale také pochopit, že jsou přirozenou součástí života
• když se dítěti věnujete, zkuste to naplno. Často se mazlete, mluvte na něj, hrejte si a často říkejte, jak moc ho milujete( vím, zní to banálně, ale všichni potřebujeme vědět, že jsme milováni)
V publikacích o pozitivním rodičovství se dozvíte rady a návody pro většinu situací, které vás mohou jako rodiče potkat. Není přirozeně možné dodržovat vše do puntíku, ale snadno najdete inspiraci a často i příčinu chování dítěte.
Když se narodí miminko, soustředí se na něj všechna pozornost jeho okolí. Miminko je zcela závislé na svých rodičích, v prvních měsících života především na matce. Maminka je pro dítě nejen zdrojem potravy a zajištění všech fyzických potřeb. Již v prenatálním stavu dítě vnímá a poznává svět a tato schopnost se po příchodu na svět rozjede naplno. Miminko si do mozku ukládá vše s čím se setká, analyzuje a třídí informace. Nejdůležitějším zdrojem informací je máma. Tyto informace jsou mnohem důležitější pro budoucí život než všechno, co se dítě naučí později např. ve škole. Miminko se učí, že láskyplný dotek jiného člověka uklidňuje, učí se důvěře, učí se mít vztah s jinou lidskou bytostí, učí se, že potřebuje k životu další lidi, učí se být milováno, učí se cítit ve světě bezpečně. Jednoduše řečeno miminko se učí všechno potřebné k tomu být člověkem. Vlastně vše, co potřebujeme k prevenci psychických onemocnění, je věřit sobě a věřit světu. Rodiče ukazují děťátku, jak se světem zacházet – tohle je bezpečné a tohle není. Do nejútlejšího dětství spadají základy našeho vnímání světa a sebe samých. Výzkumy dokazují, že děti, které vyrůstaly v období 0 – 5 let v láskyplném prostředí jsou psychicky a emočně lépe vybaveny pro život. Vaše miminko potřebuje vaši péči, přítomnost, vaši plnou pozornost a tolik podnětů kolik dokáže zvládnout.
Z uvedeného je zřejmé, jak moc sebeovládání a sil tato metoda výchovy vyžaduje od rodiče a právě to je důvod, proč by se mělo mluvit o péči o rodiče minimálně stejně často jako o péči o dítě.
Šťastní rodiče
Uvědomíme – li si, že rodiče jsou pro dítě primárním zdrojem informací a energie, je jasné, že věnovat se rodičům je předpoklad výchovy „šťastného dítěte“. Psychicky a fyzicky vyčerpaný člověk nejen, že nedokáže dítěti nic předat, ale může ho poznamenat negativně.
Vraťme se k tomu, jak reagujeme na „zlobení“ dítěte v odlišných situacích. Představte si, že dítě pláče. Nakrmili jste ho, zkontrolovali plenku, také jestli má pohodlí, ale pláče dál. Je možné, že potřebuje jen pochovat nebo prostě pozornost. Pokud takto pláče v den, kdy se vám podařilo se dobře vyspat, někdo vás pochválil, něco se povedlo a všeobecně se cítíte skvěle, pravděpodobně vás pláč nerozzlobí a ani se nebudete cítit ve stresu. Ale pokud jste hodně unavení, máte pocit, že nic nezvládáte a nic se nedaří, bude pro vás mnohem obtížněji se se situací vyrovnat a také bude těžší dítě uklidnit, protože ono vaši nespokojenost vycítí.
Je pravda, že většina rodičů (týká se to hlavně maminek, ale i tatínkové vnímají, že mají míň času, víc starostí a především velmi zaměstnanou manželku) pocítí dřív nebo později únavu a frustraci. Tyto pocity jsou běžné, ale je třeba jim nepropadnout a udržet si nadhled a optimismus. Vaše děti potřebují zdravé a šťastné rodiče. Dle doktora Biddulfa má rodič tři základní povinnosti: pečovat o sebe, pečovat o svůj partnerský život a pečovat o dítě. Povinnosti jsou seřazené podle důležitosti. Že se to zdá sobecké? Ale vůbec ne. Pečujete – li o sebe, jste šťastnější, spokojený vztah vám dodá vědomí, že jste pro svého partnera hodnotní a milovaní, nejste jen chůva nebo živitel. To vše vám pak umožní být šťastným rodičem a dávat dítěti tolik lásky a pozornosti, kolik potřebuje. Není dobré brát rodičovství jako obětování se dítěti, kterému je nutné vše podřídit a které vám za to stejně nepoděkuje.
Myslet pozitivně není tak samozřejmé a udržet si optimismus ve vypjatých situacích vyžaduje od většiny z nás trochu tréninku a především prevence.
Přesto, že své dítě milujete z celého srdce, nemyslete na sebe jen jako na rodiče. Jste také lidské bytosti s unikátními vlastnostmi, schopnostmi a zájmy. To se s příchodem miminka nemění, ale obohacuje. Jedna moudrá paní mi řekla krásnou větu. Totiž, že matka může a má milovat své děti tak, že by za ně dala život, ale nesmí svůj život žít jen pro ně.

K udržení pozitivního přístupu vám pomohou i zdánlivé maličkosti:

Udělejte někdy něco jen pro své potěšení – uvařte si jídlo, které chutná vám a ne dítěti, poslechněte si oblíbenou hudbu.
Snažte se trávit čas s jinými rodiči. Dnes existuje mnoho klubů a organizací, kde je to možné.
Ujasněte si, co právě potřebujete od svého partnera. Lásku, sex nebo jen pohladit. Potřebujete poradit nebo se jen vypovídat? Zkuste si vzájemně vyjít vstříc.
Dělejte pravidelně něco, co nemá nic společného se skutečností, že jste rodič, ale co vám přináší potěšení. Sledujte informace ohledně své profese a koníčků, nebudete mít pocit, že se svět zastavil. Zajděte ( v okamžiku, kdy je již možné nechat dítě v péči prarodičů či chůvy) s partnerem na večeři nebo do divadla, dělejte to, co jste dělali než se váš drobeček narodil.
Chcete – li být dobří rodiče, je třeba mít v životě trochu rovnováhy. Pokuste se srovnat si priority, vytvořit si časový harmonogram, nepočítejte s tím, že v domácnosti stihnete vše. Ženy, které s dítětem v ruce pečou slavnostní večeři, pověsí záclony, vyžehlí košile a při tom všem jsou stále dokonalé, existují pouze ve sci – fi románech ( a jsou to dokonalé roboženy).
Využívejte nabízené pomoci.
Pokud vám dítě někdo hlídá, zkuste čas využít pro sebe a ne např. pro jednání s úřady. Sedněte si klidně jen do kavárny před domem a přečtěte si noviny. Uvidíte, jak si hezky odpočinete. Zajděte si na masáž, ke kadeřnici nebo se třeba jděte projít. Zkrátka si udělejte radost.
Zbavte se na pár let představy naklizeného bytu – nahraďte ji třeba představou rozesmátých dětí.
Mějte v bytě prostor (např. ložnici), kam smí děti až po zaklepání a kde vědí, že nesmí dělat nepořádek – i vy potřebujete k odpočinku příjemné prostředí. Děťátko nenecháváte spát v neútulném pokoji, tak proč nehýčkat i sebe?
Cokoli potřebujete věcně probrat s partnerem, probírejte mimo ložnici.
A nakonec – užívejte si skutečnost, že jste rodiče. Netrapte se tím, že vaše dítě možná nespadá do všemožných učených tabulek a že do nich třeba nespadáte ani vy. Zkuste se uprostřed každodenního shonu na chvilku zastavit a uvědomit si, že ten úchvatný malý tvoreček je váš. Vy jste mu dali život a on či ona už teď dokáže vyhodit jídlo z misky na podlahu, vysypat celou krabici z hračkami a vzdorovat vám ohledně výběru trička nebo večeře. No řekněte, není to skvělé?
K pozitivnímu myšlení většinu z nás nikdo nevedl a není snadné se to naučit. Je jisté, že od chvíle, kdy se váš potomek narodí, přijdou okamžiky, kdy budete vzteky bez sebe, frustrovaní, vyčerpaní a kdy budete mít pocit, že jste příšerní rodiče. Nebojte, je to normální. Vzpomeňte si kolikrát jste se takhle cítili první týdny na střední škole (až na tu část o příšerných rodičích) a nebo v zaměstnání. Klidně si poplačte nebo zmlaťte polštář, ale netrapte se zbytečně dlouho. Vaše děťátko vás potřebuje zdravé a šťastné. Je s podivem, že o péči o zdraví považujeme za běžnou, ale péči o zdravou mysl spíše za luxus. Těhotným ženám se říká, že jedí za dva. Ale rodiče potřebují být i šťastní za dva nebo za tři. Proto si péči o sebe nevyčítejte a každý den pro sebe udělejte nějakou maličkost. Něco co vyvolá váš úsměv a připomene vám, že svět je krásné místo. A vy musíte všechny jeho krásy vnímat a cítit, protože máte před sebou nejdůležitější úkol. Ukázat krásy světa novému člověku, naučit ho poznávat je a radovat se z nich.